Vsechny barvy kvantovho zapleten.Od mtu o Platnově jeskyni přes synchronicitu Carla Junga az po holografick vesmr Davida Bohma

Kniha je rozdelena do tri casti. V prvni casti (Intuice) se autor zabyva nejdulezitejsimi hypotezami o falesne realite vnimatelneho sveta. Existenci urovne vedomi, ktera presahuje hmotu, predpokladali velci myslitele. Tuto myslenku najdeme v Platonove "Mytus o jeskyni", v Berkeleyove "Nematerialisticke teorii" a take v "Psychologii formy" (Gestaltpsychologie). Nejautoritativnejsim zdrojem jsou prace o "kolektivnim podvedomi" a "Teorii synchronicity" od Carla Junga. Ve druhe casti (Potvrzeni) autor popisuje elementarnim, ale podrobnym zpusobem cestu kvantove fyziky, od experimentu bariery se dvema sterbinami Thomase Younga po jevy superpozice stavu a kvantove korelace. Prostrednictvim techto privilegovanych klicu je mozne porozumet kvantovemu zapleteni. Ve treti casti (Perspektivy) autor popisuje teorie vyvinute Davidem Bohmem o "kvantovem potencialu" o "implikovanem vesmiru a explikovanem vesmiru" a o holograficke vizi vesmiru. Vse je vysvetleno s absolutni jednoduchosti, bez pouziti matematickych vzorcu a pomoci mnoha ilustraci. Lidstvo od svych pocatku chtelo prozkoumat puvod a slozeni veci, objevit jejich fungovani a jejich intimni ucel. Obecne pouzivanou metodou je rozebrat objekty na mensi a mensi casti a pote je analyzovat pomoci vsech moznych technik, od vizualniho vyzkumu po chemicke reakce. To se deje dodnes. Napriklad pokud chce vedec objevit chemickou a fyzickou strukturu zulove kostky, rozdeli ji na mensi a mensi kousky, dokud nebude rozdelena na jednotlive atomy. Pokud vsak chce sam vedec zkoumat jednotlive castice, ktere tvori atom, dostane neuveritelne prekvapeni. Zulova kostka se chova jako kostka ledu. Vedec vidi hmotu, ktera se stava tekutou, odparuje se a mizi mezi prsty. Pevna hmota se stava energii, ktera vibruje. Jednotlive castice jsou transformovany do fluktuujicich vln bez jakekoli dalsi telesnosti. Na subatomarni urovni hmota jiz neni pevnou hmotou, stava se necim jinym. Klamou nas elementarni castice. Vypadaji jako pevne skvrny, pokud je nekdo pozoruje, ale chovaji se jako vibracni vlny, kdyz nejsou pozorovany. Atomy prakticky obsahuji pouze vakuum. Na povrchu verime, ze se muzeme hmoty dotknout, vazit ji, manipulovat s ni a merit ji. Ale ve svem nejintimnejsim slozeni se hmota stava vlnou prazdnoty, energie, informaci, vln nebo vibraci. To, co se nam jevi jako pevny material, ve sve nejintimnejsi podstate jiz neni pevnym materialem. V tomto okamziku je jasne, ze jiz nemuzeme mluvit o jedine realite. V zavislosti na urovnich pozorovani, od extremne malych po nekonecne velke, existuje mnoho realit, vsechny ruzne, ale vsechny naprosto pravdive